IZRAEL 2014 - vzpomínka třetí
Svítání nad Jeruzalémem.
Tak tady se to všechno stalo? Ptám se v úžasu nad skutečností, že tu jsem. Ale dříve než si začnu vybavovat a představovat „Největší příběh všech dob“ a další neméně známé příběhy, začnou se barvy měnit.
Ve chvíli, kdy růžová začíná ustupovat zlaté, dostávají barvy tvary a jména : Skalní dóm, Al Aksá, Západní zeď, Chrám božího hrobu, Dormition…Ale bílá zůstává bílá, zatím nemá jméno a přitom je jí tolik, tolik, tolik bílé…. Poznání bere dech - jsou to náhrobky, náhrobky z mramoru, stovky, tisíce bílých hrobů, moře hrobů, v bílých vlnách obtékají město až k hradbám - Jeruzalém je město uprostřed hrobů! Ale přesto nebo právě proto je krásné, působí vznešeně a nevzbuzuje smutek, ale naději. Žádná z památek ve Svatém městě mě později neosloví jako toto bílé moře hrobů, které vidím před šestou hodinu ranní po příletu do Izraele. Stojím ohromená, bez hnutí a myslím na ty, kteří v nich leží, čekají a věří. Ano, hlavně věří. Víra zkamenělá ve věčnost.
Leží tam, Židé i muslimové, leží a čekají na Mesiáše, tisíce a stovky let, a mně tato víra náhle tady a teď připadá pochopitelnější a nadějnější než křesťanský příběh Spasitele, Syna krutého Boha Otce, který si zopakoval a tentokrát již dokonal děsivý pokus obětování syna. Ve jménu své lásky k lidstvu sám sobě a Ježíši milost neudělil, jako tomu učinil pro Abraháma a Izáka.
Hlavně ji však neudělil Marii, dívce znásilněné neznámým Duchem Svatým, kterou vybral nezávisle na její vůli jako matku Spasitele, aby jej pak nechal před jejíma očima zemřít na kříži a pak ji jako satisfakci poskytl slávu a nesmrtelnost - stála o to ? Vybrala by si tento úděl, nebo by raději byla obyčejnou dívkou? Dívkou, která se směje s chlapci u studny, ženou, která se těší na život s Josefem, matkou dítěte, jehož otec by byl nezpochybnitelný?
Ježíšův příběh byl a zůstává pro mě velmi těžko uchopitelný, nikdy jsem jej nemohla úplně přijmout. Asi je to bez základní výchovy ke křesťanské víře od dětství obtížné a to nejen pro mě. Oproti tomu je příchod židovského spasitele zatím pouze předpovězen, příběh ještě nezačal, a má tedy výhodu, že jej nelze zpochybňovat, kritizovat ani se s ním ztotožnit, lze pouze věřit nebo nevěřit. Jak prosté.
Tam napravo od nás leží zahrada, zahrada Getsemanská, jejíž jméno jsem se kdysi učila správně vyslovit a znělo mi tak biblicky neuvěřitelně. Těžko lze pochopit ten protiklad, protiklad krásy zahrady a hrůzy zrady, zajetí a hrozící smrti. Pochopit vnitřní boj Ježíše, který je hrdý na svůj úkol a smířený se svým údělem, ale zároveň se docela obyčejně lidsky strašně bojí toho, co jej čeká. Čeká v zahradě, až si pro něj přijdou, je předurčen k smrti, nepokusí se uniknout ani bránit, proti násilí staví lásku, nemá šanci, nikdo mu nepomůže. Chápe své přátele, ale zároveň ho jejich chování mrzí: všichni spí, když on čeká, Jidáš zradí, Petr ho zapře …Bylo skutečně nutné, aby to všechno dopředu věděl? Jistě že ano, jen tak má ta oběť smysl. Žádná naděje na záchranu života zde na zemi, jen to předurčení.
Jarka Jendrisková
Vzpomínka na (ne)jednu venkovskou zabijačku
Únor je měsíc divný, někdy už ani není zimní a jaro přitom také v nedohlednu... Jediné, co je na něm zajímavé, je masopust a zabijačky.
Jarka Jendrisková
Zapomenuté české filmy
Také už jste několikrát viděli téměř vše, co dávají v televizi na všech programech, pokud to ovšem nejsou úplné stupidity? Máte rádi české filmy a jste přesvědčeni, že je už všechny znáte ? Může a nemusí to být pravda.
Jarka Jendrisková
Jak jde kroj, tak se stroj… aneb módní hity a módní úskalí
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala máti, když jsem se v pubertálních letech bláznivě smála modelům a účesům na fotkách z jejího mládí. "A neškleb se, jak potrhlá, však ty tvoje mini a grisle (rifle) taky nejsou žádná krása. "
Jarka Jendrisková
Jsou světla, která nevidíme a seriály, které vidět nemusíme.
Kniha Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme mě uchvátila a potěšilo mě, že bude převedena na filmové plátno, lépe řečeno na seriálovou obrazovku, nicméně těšení bylo provázeno obavami, jak to dopadne...
Jarka Jendrisková
Kdo se bojí klasiky aneb Karel Čapek se na nás dívá…
Ten, kdo se bojí klasiky, určitě není členem našeho čtenářského klubu, neboť na přání jeho členek jsem si na příští setkání připravila Karla Čapka. Tak proč se nepodělit i s vámi...?
Jarka Jendrisková
Busem do Chorvatska aneb Pekelná jízda
Chorvatsko - tak krásné a tak blízko...., tento slogan cestovních kanceláří je kupodivu pravdivý, ale pozor, ať vás nezláká k cestě k vysněnému cíli autobusem.
Jarka Jendrisková
Směšné lásky pro celý život
Smyslem života je bavit se životem, a je-li život na to příliš lenivý, nezbývá nám, než ho trochu postrčit. Člověk musí neustále osedlávat příběhy, ty střelhbité klisničky, bez nichž by se ploužil v prachu jak unuděný pěšák.
Jarka Jendrisková
Paní profesorce s láskou
Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou. (Jan Amos Komenský)
Jarka Jendrisková
Kdo se bojí klasiky - starší bratr "Formanova Amadea"
Já oslepím své koně, zradím cokoliv, Když jen kývneš, když se mihneš na schodech. Tak podívej se na mě, na jezdce o holi, už bych oslepil svý koně , zradil cokoliv ...
Jarka Jendrisková
Vánoce u našich aneb věčné návraty
Věčné návraty nemusí mít jen důstojná klasika, tak se zkusme nezlobit na norský seriál Vánoce u našich, který vám může zpříjemnit adventní čas, že hlavní hrdinka Johanna vypadla z oka Bridget Johnson.
Jarka Jendrisková
První sníh
První sníh, přestože je studený, nikoho chladným nenechá. Je v nás ukrytý a touto dobou se zaručeně objeví .Tak mu zkusme naslouchat.
Jarka Jendrisková
Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami ...( Jan Skácel )
Myslíme na ně, ne pouze 2. listopadu, byli nám drazí, i když se to někdy s nimi nedalo vydržet. Jsou němými svědky našich životů, cenzory našeho svědomí, partnery nekonečného dialogu. Už znají odpověď na všechny otázky.
Jarka Jendrisková
Sobota u Šrámků....
Nenavštívit rodný dům Fráni Šrámka na náměstí v Sobotce nevadí, genius loci jeho veršů bude s vámi cestou ze Sobotky po dlouhých lukách směrem na hrad Kost.
Jarka Jendrisková
Když dojde blogerce, která se chtěla věnovat hlavně kulturní rubrice, dech …
Co psát v době, kdy dochází inspirace, kdy je mi trapné nereflektovat současnost a schovávat se pod klasikou, které se stejně nikdo nebojí, protože je mu většinou ukradená... O čem psát, aby to mělo smysl?
Jarka Jendrisková
Muž jménem Ove
Sleduji novinky a nevyhýbám se klasice, čtu literaturu faktu, historické romány, krimi domácí i severské, milovaného Kunderu, fascinujícího Iana Mc Ewana i skvělou Delphine Vigane... Tak jak mně mohl uniknout Backman a jeho Ove ???
Jarka Jendrisková
Kdo se bojí klasiky
Lvíče, aneb Flirt se slečnou Stříbrnou. Píši Vám Karino, a nevím, zda jste živa , " a tak k Vám pro jistotu vyplouvám...“
Jarka Jendrisková
Jarek Nohavica v Litoměřicích - jen jednou nohou na severu
Jaromíra Nohavicu jsem dosud viděla a slyšela na živo jen jednou. Bylo to v Ústí nad Labem, dobře před 20 lety, v Národním domě, jehož sál nepatří k největším.
Jarka Jendrisková
Inventura růží
Jak napsat báseň? Pomalu a než se setmí, se bát.... Nebo v noci .... A pak ráno už nic neměnit, vždyť není čeho se bát......
Jarka Jendrisková
O jménech
V dobách mého raného mládí (60 a 70 léta) měl zvláštní křestní jméno málokdo. My holky jsme byly Jany, Jarky, Jitky, Hany, Dany, Mileny, Jiřiny, Aleny, Věry, někdy i Ireny , Evy, Květy, Zdenky a Vlasty...
Jarka Jendrisková
Labské variace, řeka v čase (léta šedesátá až sedmdesátá)
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní jsou lidé narození v rovinách, jiní jsou horalé a jiný je ten, komu od narození do dospělosti hučí do uší moře. Já jsem se narodila a vyrostla u řeky.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 26,49
- Průměrná čtenost 709x