Zloděj čas už odnesl Hanu Hegerovou za vším, co jí v životě vzal…

Ten zlodej čas, ten zlodej čas mi mnoho vzal,  vzal každú drahú tvár bolo ich iba pár….. Ten zlodej čas mi lásku vzal....  

Bolestně smutná píseň  Ten zlodej čas  z posledního alba Hany Hegerové Mlýnské kolo v srdci mém není  u nás zdaleka tak známá jako  její šansony z let 60-tých a 70-tých a už vůbec ne jako tvorba s Hapkou a Horáčkem z konce  let 80-tých.  Přesto se mi právě tato píseň vybavila, když jsem se dnes dozvěděla, že Hana Hegerová odešla do pěveckého nebe, kde  již na ní čekají  (mimo jiných) její parťáci z Kdyby tisíc klarinetů a Petr Hapka, pro kterého byla Levandulová.  

Píseň Lea Ferré  Avec le temps , kterou nádhernou básnickou slovenštinou  otextoval Lubomír Feldek a nazval ji  Ten zlodej čas   vypočítává všechny životní  ztráty,  hlavně ztráty blízkých, lásky a dítěte v sobě samém…… Ano, ta skutečnost,  že zloděj čas na nikoho z nás nezapomene,  je jediná jistota našich životů.

Hana Hegerová patřila k českému a slovenskému  národnímu  hudebnímu  pokladu a já si ji pamatuji od doby, kdy jsem začala hudbu vnímat.  Když v šedesátých letech  spolu s Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou řádili  na černobílé  televizní obrazovce v písni  Vy byste pořád seděla a nevydala hlásku…, byla jsem z toho  jako malá holka u vytržení. Když v roce 1968  zpívala  Kázání v kapli Betlémské, nemohl nikdo pochybovat, o čem to je.  A v polovině 70-tých let,  v době tuhé normalizace, kdy moji beatoví  zpěváci byli ostříháni a pokořeni účastí na Festivalu politické písně v Sokolově  a v rádiu se nedalo téměř nic poslouchat, byly to její krásné písně, které jsem si na vinylu přehrávala stále dokola.  Bože můj, já chci zpět, Maestro tango, Surabaya Johny,  Lásko prokletá, Milord   a další a další, všechny zazpívané s  citem a vášní, jakých byla schopna jen ona.

Tak Vám děkujeme,  paní Hano Hegerová, že jste patřila  a budete patřit do našich životů, ten můj byl díky Vám určitě bohatší.