Labské variace, řeka v čase (léta šedesátá až sedmdesátá)
Proto jsem, jaká jsem, stálá a zároveň unikající, s touhou po změně, přetahuje se ve mně, ten dvojí říční princip, celý život se ve mně pere.
Řeka teče před Děčínem pomalu, má čas, nikam nespěchá, krásu Porty Bohemiky má už za sebou, moře je ještě daleko, tak se trochu rozlije do šířky, vody v ní moc není, snad jen na jaře, v létě ne, až na výjimky, ale to pak stojí za to.
Když jsem se narodila, tak prý byla labská voda téměř pod okny. „Tak ji hoďte do té velké vody,“ volala porodní bába na matku, když si jí stěžovala, že ta holka, které pomohla na svět, pořád jen řve a řve a řve…
Řeka má slepé rameno, říkáme mu „Rakoviště“. Tam se jako děti koupeme, než se osmělíme na Labe. Do té doby mě tam berou starší sourozenci „na duši“. To je dobrodružství, ležet ve velké duši pneumatiky od náklaďáku a nechat se unášet labským proudem. Dodnes si vybavuji ta vodní kola, pěnu a vůni vody uprostřed řeky.
Když se vracím z koupání v sobotu domů, připálená (kdepak opalovací krém), krásně unavená a hladová jak ten pověstný vlčák, z oken vždy voní smažené řízky a okurkový salát. „Ty už seš doma, Jaruško ?“ ptá se maminka a já potvora vypočítavá, řeknu, že jdu dřív, protože se ještě chci učit dějepis, konkrétně řecko-perské války, což už dávno perfektně umím, protože mě to baví. Maminka je dojatá, pochválí mě, jak jsem zodpovědná, je tak lehké ji potěšit… Je až přehnaně šťastná, že se dobře učím, asi je to satisfakce za to čtvrté, uřvané dítě, které rozhodně nebylo vymodlené.
Řeka má navigaci z kamenných kostek, mezi kterými rostou trsy pažitky, říkáme jí „ šnytlík.“ Maminka mě pro ni posílá a dává ji do polévky. Vypráví se, že kdysi na Labi ztroskotala loď s nákladem, který obsahoval i „šnytlíková“ semena. Možná to pravda je, možná ne, ale nadšeně to předáváme dál, stejně jako báji o chobotnici, která se přisála na loď v Hamburku a pustila se až v Děčíně! Navigace je v létě žhavá, pálí do chodidel, ale pak ta úleva, až se nohy ponoří do vody. Když se hodně soustředím, ten pocit si vybavím ještě dnes.
Řeka je místem společenským. Lidé, i neplavci, tráví nedělní odpoledne na břehu. Znepokojeně pozoruji, že se všichni místní (i ženatí) muži snaží získat pozornost mé starší krásné sestry. Obávám se, že já tak populární nebudu.
Řeka mě učí překonat samu sebe. To se jen zdá, že se nebojím skákat do hloubky z přívozu a šplhat na loďky za čluny, které proti proudu táhnou lodě. Bojím se, ale dělám to, všichni to dělají. Také chodíme v plavkách, bosí po silnici proti proudu, abychom pak plavali dolů. Slunce taví asfalt na vřelou černou kaši, která nám spaluje a obaluje nohy. Přesto jsem šťastná, protože je tam i on a já patřím mezi ně, mezi tu skvělou partu, která mě letos už vzala mezi sebe. Chlapi z aut na mě troubí, jsem jediná holka mezi kluky a dětskou postavu už nemám. Co víc si přát…
Řeka donutila otce splnit si svůj sen, koupit motorový člun a vyvážet rodinu stylem, za který by se nemusel stydět ani Hrabal. Naše bizarní plavby ukončila až skutečnost, že motor člunu měl překvapivě velkou spotřebu, což se promítlo do rodinného rozpočtu. Úsporná jízda pak měla za následek potopení člunu a ohrožení pasažérů neplavců (zejména matky). Od té doby byl člun již pouze letněn na trávníku před domem.
Řeka je magická, ráno zlatá sluncem, v noci postříkaná stříbrným sprejem měsíce. Bílá mlha mění její proud a břehy každou minutu do jiných tvarů…, už to ani snad není mlha, ale říční rusalky, které se prolínají a tančí s řekou a nad řekou. A co teprve život pod vodou, tajemná vodní říše plná zvláštních bytostí a tvorů. S nikým o tom nemluvím, nikdo by to nepochopil, až na mé malé neteře, kterým to vyprávím namísto pohádek, a které pak mají své modré oči rozšířené a temné jak labská hladina.
Řeka je součástí mého života. Je to první, co vidím, když vstanu a podívám se z okna u postele. A je to poslední, co vidím, než jdu spát. Je tu se mnou, stejně jako můj pokoj, knížky, můj pes, taška do školy a moje lásky. Když ráno navrstvím potřebné množství makeupu, jdu kolem ní a cesta mi utíká, jako její proud. Odpoledne se dívám z okna, abych viděla, zda se dívá i on. Když se nedívá, obleču si letní šaty a bosa brouzdám po labské pláži před jeho domem, dokud nevykoukne. Večer pak spolu sedíme na přivázané loďce a z tranzistoráku zpívá Neckář: „Susanne místo má, je skryté blízko břehu, sedí tam a proud ji zná a všichni závidí tu něhu…“ A v tu chvíli jsem já ta Susanne, ačkoliv nic netuším o Leonardu Cohenovi.
Řeka je divadlo, které nikdy neomrzí, stejně jako vrchy nad ní a ty věčné dramatické východy slunce. Nejvíce to oceníme po probdělé noci, když se slunce prorve k nám do podkroví a kategoricky žádá ukončení všech nočních šíleností.
Řeka ale také může být místem smrti, pro toho, kdo se rozhodne, že mu bude lépe, když se nad ním zavře její hladina. Bohužel je někdy i místem smrti nedobrovolné, pro toho, kdo jde do její náruče nepřipraven a bez pokory. Ale to pak není její vina.
A potom ji musím opustit, tu mou milovanou řeku, odstěhovat se jinam, kde nebude se mnou, nebude denně na očích, jak budu bez ní žít?
Žádný strach, počkala na mě, ona vždy počká, to je jediná jistota. Byla tady přede mnou, je tady se mnou a bude i po mně. Labe, „ Albi , řeka bílá, pomalá“.
Jarka Jendrisková
Vzpomínka na (ne)jednu venkovskou zabijačku
Únor je měsíc divný, někdy už ani není zimní a jaro přitom také v nedohlednu... Jediné, co je na něm zajímavé, je masopust a zabijačky.
Jarka Jendrisková
Zapomenuté české filmy
Také už jste několikrát viděli téměř vše, co dávají v televizi na všech programech, pokud to ovšem nejsou úplné stupidity? Máte rádi české filmy a jste přesvědčeni, že je už všechny znáte ? Může a nemusí to být pravda.
Jarka Jendrisková
Jak jde kroj, tak se stroj… aneb módní hity a módní úskalí
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala máti, když jsem se v pubertálních letech bláznivě smála modelům a účesům na fotkách z jejího mládí. "A neškleb se, jak potrhlá, však ty tvoje mini a grisle (rifle) taky nejsou žádná krása. "
Jarka Jendrisková
Jsou světla, která nevidíme a seriály, které vidět nemusíme.
Kniha Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme mě uchvátila a potěšilo mě, že bude převedena na filmové plátno, lépe řečeno na seriálovou obrazovku, nicméně těšení bylo provázeno obavami, jak to dopadne...
Jarka Jendrisková
Kdo se bojí klasiky aneb Karel Čapek se na nás dívá…
Ten, kdo se bojí klasiky, určitě není členem našeho čtenářského klubu, neboť na přání jeho členek jsem si na příští setkání připravila Karla Čapka. Tak proč se nepodělit i s vámi...?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Klempíř - Pokrývač do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 54
- Celková karma 26,61
- Průměrná čtenost 709x