Jsou světla, která nevidíme a seriály, které vidět nemusíme.

Kniha Anthonyho  Doerra   Jsou  světla, která nevidíme mě uchvátila a  potěšilo mě, že  bude převedena na filmové plátno, lépe řečeno na seriálovou obrazovku, nicméně těšení bylo provázeno obavami, jak to dopadne…  

Bohužel, obavy se potvrdily.  Netflix  „nezklamal“ a tak jeho modus operandi umocněný český dabingem způsobil, že se krásná kniha obsahující výjimečný, neotřelý příběh z 2. světové války proměnila v minisérii, která „zaujala“ tak, že mě namísto rozjímání nad příběhem, donutila napsat tento blog.

Jak je možné, že Anthony Doerr, který v roce 2015 získal za svou knihu  Pullitzerovu cenu,   připustil, aby jeho dílo  obdivované  čtenáři  a velmi dobře přijaté kritiky, dostal do svých spárů  Netflix?  To se velmi pravděpodobně nedozvím, takže zkusím hádat.

1. Spisovatel produkci Netflixu nezná a tak netuší, jaké riziko podstoupil, když jim práva na knihu  svěřil.

2. Spisovatel produkci Netflixu zná, ale zná také výjimky potvrzující pravidlo -  Koruna,  Narcos,  Strangers Things,  a tak věřil a možná mu bylo  slíbeno,  že se  i jeho příběhu  dostane kvalitního zpracování.

3.  Není rozhodující, zda spisovatel Netflix  zná nebo ne,  za právo  zfilmovat svou knihu  dostal nabídku, která se neodmítá….

Příběh  německého vojáka a   slepé   francouzské dívky  mohu tedy doporučit pouze v knižní podobě. Jen tak  se  budete moci ponořit  do  děje, bát se  o hrdiny  a uvědomovat si (pokolikáté už?) jak strašná je totalita a válka,  a jak  důležitá a cenná je svoboda.  A že nejvíc září ta světla, která nevidíme, samozřejmě.

Minisérie nám naopak přinese řadu neuvěřitelně trapných scén, z nichž vyhrává situace, kdy je  hlavní hrdina Werner konfrontován  francouzským odbojem. Při vystoupení členky tohoto odboje  musí  každého milovníka britského komediálního seriálu Haló, Haló z roku 1982 okamžitě napadnout srovnání   s Michelle  od partyzánů,   včetně jejího „ Dobře mě poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat… Tak to jsme se alespoň zasmáli, jinak to bylo dost peklo, zejména postava  gestapáka, který  pronásleduje hlavní hrdinku a častuje ji přitom neskutečnými bláboly.

Možná někdo namítne, že není neobvyklé, když se filmové zpracování nevyrovná literární předloze.  „Knížka byla lepší“  říká se …    Faktem je, že se většinou do filmu nepodaří dostat všechny aspekty děje, i proto je seriál vhodnější. Toto však není ten případ.  V čtyřdílné minisérii mně žádný děj z knihy nechyběl,  chyběla však mi originalita a půvab knihy, krásný jazyk, prostě  duch knihy, který ji učinil tak úspěšnou. Čím to bylo nahrazeno,  jsem už napsala.

Na závěr mě napadá apel  Milana Kundery   obsažený ve stejnojmenné eseji a adresovaný   těm, kteří pracují s cizím literárním dílem  „ Nechovejte se tu jako doma,   příteli ! “