Máj 1969

6. 05. 2020 11:11:07
Vzpomínka na dny, kdy se osvobození republiky poprvé slavilo v době její další okupace a nám bylo 15 let....

Narodila jsem se 9. května a to mě jako malou holku v 60 letech minulého století naplňovalo blažeností, neboť málokdo se mohl těšit v měsíci svého narození takovým oslavám, jako já.

Milovala jsem stavění a kácení máje, májové průvody s mávátky, alegorické vozy s roztodivnými výjevy a hlavně pochodující pohraničníky s krásnými německými ovčáky. Jediné, co mě nebavilo, byla vojenská přehlídka v Moskvě, kterou rodiče 9. května dopoledne sledovali pozorněji než oblíbený seriál Tři chlapi v chalupě nebo Sága rodu Forsthytů. Z těch sevřených šiků a atomových hlavic jsem měla, nic naplat, nepříjemný pocit. Matka, ač logicky nevoják, zasvěceně komentovala kvalitu a množství zbrojního potenciálu našeho Velkého Bratra a občas se nechávala unést, když volala na otce : „Podívej se, Véno na ty rakety ! Sověti už válku nedopustí ! a „Kluci moji zlatí !“ Těmi „zlatými kluky“ však neměla na mysli ty fosílie na tribuně, ale mladé pochodující vojáky, doufám...

Tatínek Véna, bývalý příslušník československé lidové armády, čímž logicky voják, tolik nadšení neprojevoval. Sice souhlasil s proklamovanými jistotami, ale zároveň pokukoval po studené plotně v obavách, aby manželčino militantní nadšení nezhatilo sváteční oběd. To se však nikdy nestalo, neboť maminka byla sice dobrá soudružka, ale hospodyně také.

Moje obliba oslav májových událostí roku 1945 však vzala za své, když k nám v srpnu roku 1968 ti „kluci zlatí“ napochodovali podruhé. Matka, která věřila v SSSR jak v evangelium, pomoc spřátelených vojsk v pozdních nočních hodinách uvítala nadšenými ovacemi, což sousedi nesli značně nelibě, a já se pak druhý den bála vyjít z domu.

Bylo mi 14 let a ocitla jsem se v opozici k rodině. Pokus o trest za mé názory se odvíjel podle následujícího schématu : Vlasy zkrátit – sukně prodloužit, nikam nechodit ! V praxi to znamenalo, že mě mamina marně honila kolem stolu s nůžkami za účelem ustřihnout mi dlouhé, do očí padající vlasy, a poté povolila mnou neuměle zkrácenou sukni , což jsem obratem zase napravila.

Po všech marných snahách odvrátit okupační katastrofu všeříkajícími protiruskými nápisy (to mi šlo dobře) nebo zmatení okupantů přesměrováním ukazatelů (na to byli potřeba hlavně starší kluci), srpen utekl a začala škola.

Nástup do deváté, studijní třídy (tuto novou nerovnostářskou instituci, výdobytek obrodného procesu, ještě nikdo nestihl zrušit) byl poznamenán okupací tak, že lze jen stěží pochopit, jak vedle sebe mohl fungovat vzdělávací proces a atmosféra vzteku, vzdoru, zoufalství a přechodných záblesků naděje. To samozřejmě mluvím hlavně o našich učitelích – my jsme ty jejich nálady buď nasávali jak houby nebo nevnímali, asi jak kdo.

Já jsem tedy rozhodně nasávala a když v dubnu roku 1969 naše oblíbená, mladá a krásná dějepisářka Irena vešla do třída a řekla: „To je konec, děti, největší svině je v čele státu! “, pochopila jsem, že se 1. tajemníkem Komunistické strany Československa a tím i nejmocnějším mužem v republice stal Dr. Gustav Husák, a že spadla klec. To bylo bezesporu tragické, ale za nedlouho začal květen, což sice již pro mě rozhodně nebyl ten slavný měsíc výše popsaný, ale byl to měsíc mých 15-tých narozenin. Takže na pozadí té doby, co vymknuta z kloubů šílí, bylo pro nás stěžejní uspořádat : Můj první mejdan.

Ten se konal v bytě u Jany, neboť moji rodiče své stanoviště prakticky neopouštěli nikdy a mejdan v bytě mého bydliště se tudíž jevil nemožným. Těšily a připravovaly jsme se na tu akci důkladně. Dodnes nechápu, proč jsme pro 5 dívek nakoupily tolik alkoholu a bohužel tak rozmanitého.... Druhý den mi bylo špatně, strašně špatně.

Ještě jsem se nestačila vzpamatovat z té první „dospělé“ zkušenosti a dostavil se další šok v podobě pozvánky na schůzi Leninského svazu mládeže, kam mě mamina bez mého vědomí přihlásila, a který sdružoval prokomunisticky a prosovětsky orientovanou mládež. „Nikdy“ ječela jsem na celý barák , „nikdy mě tam nedostaneš mezi ty kolaboranty...“ Představa, že bych se já, organizátorka peticí a autorka protestních pamfletů proti okupantům, byť jen v lokálním měřítku, stala členkou něčeho takového, byla neúnosná. Matka tedy lakonicky prohlásila, že tedy dobrá, nemusím tam docházet , ovšem potom nepůjdu již nikdy nikam, zejména ne na koncert imperialistické zpěvačky Joan Dugan, který asi nestihli zrušit, a na který jsme se já a všichni pro mě důležití lidé intenzivně připravovali a bylo nemyslitelné se nezúčastnit.

Dnes jen těžko pochopím, proč jsem se prostě ten večer nesebrala a tajně nevydala na vytoužený koncert. Pokoj jsem měla v mansardě našeho domu, rodiče by si určitě nevšimli příprav a možná ani nedovoleného opuštění lokality. Pokud by to zjistili , těžko by mě pronásledovali a odchytili, následoval by pravděpodobně jen „világoš“ po návratu. Bohužel se mi v té době jevilo jediné možné řešení – sebevražda, a to pomocí léků. Zvolila jsem otcovy protirevmatické. Jak je z tohoto textu zřejmé, zamýšlený čin se nezdařil. Ale účelu bylo dosaženo, já na koncert jít směla, ale bylo mi tam po těch prášcích hůř než po prvním mejdanu. Tu slavnou Joan Dugan už si moc nevybavuji, ale jako předskokani tam hráli a zpívali Paleček a Janík a jejich „ Hele lidi, nechte chvíli zmatku....“ byla taková jiskřička optimismu a naděje v tom všem.

Autor: Jarka Jendrisková | středa 6.5.2020 11:11 | karma článku: 18.82 | přečteno: 440x

Další články blogera

Jarka Jendrisková

Vzpomínka na (ne)jednu venkovskou zabijačku

Únor je měsíc divný, někdy už ani není zimní a jaro přitom také v nedohlednu... Jediné, co je na něm zajímavé, je masopust a zabijačky.

5.3.2024 v 21:23 | Karma článku: 29.64 | Přečteno: 2710 | Diskuse

Jarka Jendrisková

Zapomenuté české filmy

Také už jste několikrát viděli téměř vše, co dávají v televizi na všech programech, pokud to ovšem nejsou úplné stupidity? Máte rádi české filmy a jste přesvědčeni, že je už všechny znáte ? Může a nemusí to být pravda.

30.1.2024 v 15:43 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 735 | Diskuse

Jarka Jendrisková

Jak jde kroj, tak se stroj… aneb módní hity a módní úskalí

„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala máti, když jsem se v pubertálních letech bláznivě smála modelům a účesům na fotkách z jejího mládí. "A neškleb se, jak potrhlá, však ty tvoje mini a grisle (rifle) taky nejsou žádná krása. "

10.1.2024 v 22:30 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 324 | Diskuse

Jarka Jendrisková

Jsou světla, která nevidíme a seriály, které vidět nemusíme.

Kniha Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme mě uchvátila a potěšilo mě, že bude převedena na filmové plátno, lépe řečeno na seriálovou obrazovku, nicméně těšení bylo provázeno obavami, jak to dopadne...

14.11.2023 v 18:16 | Karma článku: 11.57 | Přečteno: 442 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 183 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 11.47 | Přečteno: 1195 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.33 | Přečteno: 464 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 296 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 705

Často se mi stává, že vidím věci trochu jinak, než je běžné...

 

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...