Kdo se bojí klasiky

V minulém příspěvku jsem žasla  nad svou neznalostí  nejznámějšího románu    Mika Waltariho     Egypťan   Sinuhet    a z  vlastní   nedokonalosti  jsem vyrobila přednost.   Nyní se polepším a na férovku přiznám, co jsem "nedala".  

Za další můj čtenářský rest  jsem vždy považovala  americkou klasiku Obratník Raka.

Kniha Henry  Millera   Obratník Raka byla vždy  prezentována jako výjimečné kultovní dílo nabité nespoutanou erotikou na hranici pornografie, jako bible Beat Genaration. Tedy jako to, co jsme  toužili číst,  a nebylo nám dopřáno.

S tímto předpokladem jsem knihu o  světě bohémů  Paříže  20 tých  let    konečně  otevřela s úmyslem ponořit se do víru příběhu, který vzbudil svého času tolik  vášní a odporu, že byl v USA zakázán, stejně jako další autorova díla.  Bohužel se dostavilo obrovské zklamání.  Příběh se nekonal  a  podrobně popisovaný sex,  zoufalství chudoby  a vulgarismy mně k čtenářskému zážitku nestačily. 

Kniha byla pro mě  nezáživná, neudržela mou pozornost a dočetla jsem ji  s bídou do poloviny.  Všechno špatné pro něco dobré,  říkám si, alespoň se  nedostavila deprese, kterou čtenáři Millerových děl často údajně pociťují.  Ale teď vážně. Jsou knihy, které můžeme číst  v jakékoliv životní etapě a vždy nás osloví. Také jsou ovšem knihy, které se mají číst  v jistém věku a v jisté době a mezi ně, podle mého soudu, Obratník Raka patří. A protože se snažím být objektivní , musím přiznat, že  jsem podcenila skutečnost, že  Henry Miller byl surrealista  a v  surrealistických   dílech  budeme příběh hledat marně. 

Ale červík pochybnosti hlodá a hlodá.... Mám to zkusit znovu? Poraďte, kdo jste četli a došli k čtenářskému naplnění. Děkuji.