Živý zámek

Nazout si papuče a klouzat po sálech, míjet krby, servisy,  trofeje, vytáčet   hlavu o 180 stupňů po obrazech těch divných tváří,  a  nakonec prožít to zoufalé zjištění, že si  to stejně nebudu pamatovat.

Anebo,  ještě  hůř, že  se mi to bude plést s Křivoklátem.  Přijeďte,až to zase  bude možné, do Velkého Března, to je jiný zámek.

Měla jsem kolegu. Byl vzdělaný, chytrý, vtipný, zcestovalý a nenáviděl hrady a zámky. „K čemu  to je?“,  ptal se, když jsme se divili jeho barbarským výrokům, že by raději zkoumal přírůstky vepřového masa v podhradí, než cimbuří příslušného hradu. „Vždyť mi to nic nedává. Ačkoliv mám  jako technický inženýr slušnou mozkovou kapacitu (a to skutečně měl), nejsem schopen si všechny ty rody zapamatovat!   Mám pocit, že  je v  Čechách na každém  10. kilometru jeden hrad a jeden zámek. Panebože, makal tady v těch letech vůbec někdo, nebo byli všichni šlechta?  Tady snad připadal jeden  poddaný na deset  pánů ! “

Jeho vtipnost mírnila  nepřehlédnutelné  buranství výše uvedených výroků, a jak víme,  být inteligentní nerovná se být intelektuální. Takže pro mě rozhodně nebyl  v tomto směru autoritou, ale nic naplat, jeho hlášky si já, milovnice  prohlídek hradů a zámků,  prostě musím pamatovat.

A vzpomenu si na ně vždy,  když se už  po několikáté marně snažím zapamatovat si  tak jednoduchou věc,  že zámek, který si právě  někde prohlížím,  původně  nechal postavit  Sebastian von  Kriegstein, pak zámek   přešel z vlastnictví Kriegsteinů do vlastnictví  Schwarcknechtů, aby ho  získal rod   Konigmayerů , kteří ho  prodali  Felsenbergům,  ti  ho  však prohráli v kartách  a pak byl v dražbě prodán  Gutenfreudům.   Tento rod ho ovšem neudržel,  zámek zpustnul a  za pakatel ho  koupili   Hofengrafové.   Jak prosté.   Může se mi pak někdo divit, že  výroky mého inženýrského kolegy využiji v tomto případě ve svůj prospěch :  Když si to nepamatovala taková „hlava mapa“, jak bych to mohla dát já?

Řešení  je samozřejmě jednoduché. Nesnažme se  zapamatovat si vše, co nám více či méně erudovaný průvodce sdělí, je to marné. Pokud jsou prohlídky hradů a zámků pro nás jednou  z možností, jak poznávat  naši zem,  a  pokud máme rádi tu atmosféru a  vnímáme  ten genius loci, zkusme se netrápit výše uvedeným  a najděme si zde něco pro sebe. Nejlepší bude začít se zámky ve svém okolí, což nyní činím:   

Zámek ve Velkém Březně, ležící 10 km od Ústí nad Labem směrem na Děčín,  je malý zámek s vazbou na velkou minulost, která se týká každého  z nás. Ta minulost je o velké  naplněné lásce, o vzdoru proti tradici a  autoritám, a nakonec o  společné smrti v  Sarajevě.  Pak už samozřejmě následovala Velká válka a vznik naší republiky.   Ano, uhádli jste dobře, z rodu Chotků, jediných původních  majitelů tohoto zámku pocházela  Žofie Chotková, manželka Ferdinanda de Este, následníka rakousko-uherského trůnu.

Půvabná  Žofie,   (a to i podle současných měřítek)  zde před svým sňatkem s Ferdinandem  pobývala   a bohatě si užívala i zdejšího  zámeckého parku, který byl  na Ústecku naprosto jedinečný.  Pětihektarový  anglický park s množstvím vzácných stromů a keřů, rybníčkem s vodotryskem  je okouzlující dodnes.  A stejně tak okouzlující je celý náš malý zámek, který je  samozřejmou součástí obce Velké Březno, který  máme rádi  a na který jsme pyšní.  To ovšem není jen tím, že zámek je asi tím  nejhezčím,  co zde máme. Podstatné je, že je  živý a  není to jen  zatuchlé sídlo bloudících duchů.

Když posloucháme klavírní tóny koncertů, díváme  se na vystavené  obrazy, ochutnáváme  skvělé ročníky  při slavnostech vína a čokoládu při "Hraběcím mlsání", nebo se jen tak procházíme po parku, víme, že jsme  doma,  na  našem zámku.